Chirurgie kyčelního kloubu

operační sály
& lůžkové oddělení

U Vršovického nádraží 1547/5
Praha 10, 101 00

Pooperační ambulance: 246 009 101

Příjmová kancelář: 246 009 109

Sekretariát: 246 009 108

Lůžkové oddělení

Standardní: 246 009 121

JIP: 246 009 151

 

AMBULANCE

Oblouková 837/7
Praha 10, 100 00

tel.: 271 008 805

e-mail: ambulance@vzas.cz

Záchovná chirurgie kyčelního kloubu

Vznik osteoartrosy kyčelního kloubu jako degenerativní kloubní choroby je v současné generaci lékařů spojován téměř výlučně se zánětlivými chorobami revmatickými, metabolickými, dále s poúrazovými stavy a osteonekrosou hlavice kosti stehenní. Současná generace ortopedů její vznik váže navíc na preexistenci zjevných a velkých vývojových a získaných vad kyčelního kloubu, typických pro dětský věk. Jsou jimi vývojová dysplasie kyčelní, dále skluz hlavice kosti stehenní v dospívání, a také osteonekrosa hlavice nebo její části ještě před ukončením kostního růstu - tedy Perthesova choroba.

Princip nové koncepce vzniku osteoartrosy je na rozdíl od předešlého zaměřen na mírné, subtilní, nenápadné změny. Dříve byla taková osteoartrosa kyčelního kloubu nazývána primární, idiopatická, tedy s neznámou příčinou, způsobena jakýmsi faktorem X. Ukazuje se, že přítomnost těchto změn, ať jsou lokalisované na straně jamky kyčelního kloubu, či na straně horního konce stehenní kosti - hlavice a krčku, vedou při pohybu k mechanickému konfliktu kloubních konců a postupné degeneraci nejdříve chrupavky na jamce kyčelního kloubu, následně chrupavky na hlavici kosti stehenní. Tyto změny nazýváme Femoroacetabulární impingement syndrom. Patří k „mladým“ diagnosám a je na rozdíl od výše uvedených kyčelních preartros znám a léčen teprve druhé desetiletí.

Naše pracoviště se diagnosou této choroby a její léčbou začalo záhy zabývat, a to díky kontaktům s Inselspital Bern, kde tato diagnosa vlastně vznikla (“Swiss hip” - švýcarská kyčel).

Naše zkušenosti vycházejí ze zhodnocení několika set pacientů, kteří k nám byli doporučeni s bolestí kyčle či páteře a podezřením na Femoroacetabulární impingement. U těchto pacientů bylo v období od září 2005 provedeno několik set operací kyčelního kloubu pro výše uvedenou diagnosu ve snaze zabránit progresi onemocnění a tak nutnosti časné implantace kloubní náhrady kyčelního kloubu.

Velmi dobré výsledky byly opakovaně publikovány v našich i zahraničních periodicích a jsou presentovány na ortopedických kongresech. Na základě zhodnocení stupně a lokalisace vady kyčelního kloubu, stupně artrosy v korelaci s věkem pacienta pak lze vybrat nejen vhodný léčebný postup, ale též v případě řešení chirurgického i vhodný chirurgický přístup. Zásadní otázkou pak je, zda provést záchovný zákrok na kyčelním kloubu, či vyčkat na kloubní náhradu.

Záchovné operace kyčelního kloubu jsou plánovány v časovém horizontu 6-8 měsíců.